Proč DES zaměstnává osoby se zdravotním postižením?

Jednou z věcí, na které se často ptáme, je, zda bychom měli zaměstnávat osoby se zdravotním postižením. Méně často se ptáme, co získáme, když to děláme správně.

Z mé zkušenosti zaměstnávání osob se zdravotním postižením neznamená pouze splnění zákonné povinnosti, ale přináší také zásadní změnu kultury. Učí nás jasnější komunikaci, větší trpělivosti, přesnějším dohodám, menšímu domýšlení a většímu ověřování.

Pracovní prostředí se stává lidštějším, nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale pro všechny zaměstnance. Organizace přestává být místem, kde se pouze vyrábí, a stává se místem, kde se lidé učí spolupracovat navzdory rozdílům.

Když mluvíme o postižení, nejčastěji myslíme na to, co je viditelné, pohyb s pomocí pomůcek, zrakové nebo sluchové postižení. Jsou to skutečnosti, které snadno rozpoznáme, ale existují i neviditelné obtíže.

Někdy je výzvou pomalejší zpracování informací. Někdy je potřeba více opakování, jasnější instrukce nebo více času, aby byl úkol pochopen a splněn. Ve výrobě, kde se měří tempo a výkon, mohou být tyto rozdíly snadno mylně vykládány jako nedbalost nebo nezájem. Často ani samotná osoba nemá jasné uvědomění, že jde o otázku kapacity, pouze pocit, že potřebuje více času, že je pro ni něco těžší než pro ostatní nebo že je taková od dětství.

Proto inkluze nezačíná pouze rampou u vchodu. Začíná pochopením, trpělivostí a způsobem, jakým komunikujeme. Skutečná inkluze není o tom, aby všichni dělali totéž, ale o tom, aby každý dostal šanci pracovat nejlépe, jak dokáže.

Jedním z takových potvrzení je, když se osoba se zdravotním postižením odváží odejít do jiného pracovního prostředí… a pak se po měsíci nebo dvou vrátí. Letos jsme měli dva takové případy. Ten novější je mi obzvlášť blízký, protože jde o osobu se sluchovým postižením, pracovitou, schopnou a pracovně orientovanou. Vrátil se ne proto, že by „to tam nezvládl“, ale proto, že tady je uznávaný.

Tady lidé vědí, jak ho oslovit, dívat se mu při hovoru do tváře a že jemný dotek na rameni vytváří emocionální tón. Nuance, kterých si ostatní možná ani nevšimnou, pro našeho kolegu znamenají bezpečí, teplo a sounáležitost.

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením není aktem dobroty nebo lítosti. Je to rozhodnutí budovat stabilnější, zralejší a dlouhodobě zdravější pracovní prostředí.